Jak na pracovní zvedací stůl o bluetooth nemluvě
Publikováno: 8.9.2021
Text vyšel původně na blogu HeurekaDevs.
Když se ještě před covidem chodívalo pracovat do kanceláře, užíval jsem si luxus výškově nastavitelného stolu (protože ergonomie na pracovišti teď frčí). Od té doby se mi pracovalo krásně a ergonomicky a všechno bylo sluníčkový, ale ne na dlouho. Časy se změnily a já se přesunul na home office.
Byl jsem už zvyklý pracovat na dálku, ale rozhodně ne na full time. Jak čas v karanténě plynul, ukázalo se, že práce z domu mi v mnohých ohledech vyhovuje. Záhy jsem však začal pociťovat stesk po svém zvedacím stole.
Sháním nový stůl
Udělal jsem rychlý průzkum, co se dá koupit a za kolik. Začal jsem s tím, co máme v kanceláři. Základní zvedací stůl od Hobisu bez pamětí stojí 14 tisíc. To se mi nechtělo dávat.
Vzpomněl jsem si, že IKEA dělá zvedací stůl, ale jejich stůl Bekant byl za 11 tisíc, což stále není úplně pro skrblíky, jako jsem já. Takže jsem našel socka stůl, co má jen tlačítko nahoru a dolů od AJ produkty se jménem Flexus. Měl jsem štěstí i na nějakou akci, takže jsem za 6 500,- s DPH objednal elektrický zvedací stůl bez pamětí. Široký 120 cm, protože širší se ke mě nevejde.
Když stůl přišel a postavil jsem ho, byl jsem překvapený, že i když byl poměrně levný, tak konstrukce byla stabilní. Mohl jsem se v klidu opřít o hrany stolu a nebát se, že se zřítí.
Takhle stůl vypadal:
Chvíli jsem stůl používal, ale brzy mně začalo vadit, že nemá soft-start po zmáčknutí tlačítka. Vždy to se stolem trhlo jak hovado (bodejť jo, za ty prachy). Tak jsem si řekl, že když jsem vývojář a navíc trochu umím elektroniku, nemůžu to takhle nechat.
Fáze 1 – Prototyp
Na VŠ jsem programoval 8bitový mikrokontrolery, tak jsem vytáhnul Arduino ze šuplíku, objednal modul na řízení rychlosti motoru, výškový ultrazvukový senzor (a pro jistotu nějaký hallovy sondy), napěťový stabilizátor a pak spotřební materiál (kablíky a další blbosti). Nakonec jsem objednal pro srandu i bluetooth modul, abych mohl frajeřit před kolegy.
Stůl jsem rozmontoval, vyvrtal díry pro výškový senzor a moduly, pospojoval kablíky a šel programovat Arduino. Po víkendu jsem měl docela funkční prototyp.
Nakonec jsem se rozhodl úplně zahodit tlačítka na nastavení výšky a všechno řídit přes bluetooth, aby mi do toho děti nehrabaly. Řídit to ručně přes příkazy psaný do terminálu a posílaný po sériový lince se ukázalo jako docela trapas. Jelikož jsem i iOS vývojář, sesmolil jsem si rychle appku na ovládání stolu, jejíž UX a design je fenomenální, posuďte sami:
Takže nakonec můj stůl má soft-start a paměti. Na součástkách to stálo asi sedm set a cca 2 víkendy práce. Z výsledku jsem byl nadšený. Po čase se ale ukázalo, že to má jednu vadu.
Fáze 2 – Říkal někdo Bluetooth?
Asi 14 dní jsem používal svou appku na zvedání a snižování stolu, ale ukázalo se, že je to poněkud těžkopádná metoda. Když člověk několikrát denně mění výšku a musí kvůli tomu pokaždé znovu hledat telefon, zapnout aplikaci a naklikat co chce, hodně to zdržuje. Takže nakonec se tlačítka na změnu výšky už nezdála jako špatný nápad. Bluetooth byl dobrý na machrování, ale prakticky to byl nesmysl.
Stůl jsem opět rozebral, připojil čtyřtlačítkovou klávesnici (abych měl tlačítka pro paměť 1 / paměť 2 / nahoru / dolu) připojil jsem ji k Arduinu a šel jsem to přeprogramovat. Bluetooth nakonec nechávám, ale bude sloužit jen pro programování pamětí.
Fáze 3 – Říkal někdo ultrazvukové měření vzdálenosti?
Jednou jsem uklízel a strčil pod stůl krabici. O den později jsem šel pracovat a chtěl jsem si zvednout stůl. Vybral jsem preset „stojim“ a jaké to bylo nemilé překvapení, když se stůl v horní poloze nezastavil a pokračoval dál, až téměř mimo svůj rozsah…
Vytrhl jsem ho z napájení a až pak jsem si uvědomil, čím to bylo – krabici jsem při uklízení strčil pod ultrazvukový senzor vzdálenosti, ten si myslel, že stůl je nízko a jel vesele dál. Chtěl jsem spolehlivější měření výšky stolu, tak jsem sáhnul po hallově sondě.
Znova jsem stůl rozebral, rozmontoval kryt motoru a zjistil jsem, že motor už má v sobě magnet, aby šla na počítání otáček použít hallova sonda. Sondu ale z výroby už nepřibalili, tak jsem jí tam dodal (trochu na hulváta):
Zadrátoval jsem sondu do Arduina a šel ladit software. Za pár hodin jsem měl hotovo a měření výšky probíhá teď pomocí počtu otáček motoru, který měří zmíněná hallova sonda asi tak 100× přesněji než ultrazvukový senzor, takže už zase můžu dát krabici pod stůl!
Fáze 4 – Pimp my ride
Stůl byl sice levný, ale to je taky důvod proč je docela škaredý – bílá stolová deska z laminované dřevotřísky nevypadá nejlíp. Chtěl jsem něco hezčího.
Znáte pořad [Pimp My Ride]?
Možná jste slyšeli, že řada softwarových inženýrů má ráda práci se dřevem. Já nejsem výjimka. A když máte navíc tchána, který je profi truhlář a pustí vás do dílny… Zajeli jste spolu na pilu, koupili krásný javorový fošny a odvezli to na dílnu. Tam jsem dostal truhlářský kurz „vyrob si vlastní desku na stůl“:
Za víkend byla deska hotová. Nechal jsem si na krajích stolu přírodní oblinu z fošen, aby to bylo hipsterský. Takhle to vypadá:
Co říct závěrem?
Jak vidíte, nakonec to není stůl pro socky. Kdybych přepočítal strávený čas na peníze, tak by se samozřejmě vyplatilo hned na začátku koupit dražší stůl, který ty všechny funkce už má. Ale stará moudrost praví, že ne vše se měří zlatem. Pokud jste to ještě nikdy nezkusili, nebojte se a zkuste vyrobit něco vlastníma rukama, ten pocit je k nezaplacení!