Oči, které vidí vše: Odhalte tajemství dokonalého zraku
Publikováno: 28.9.2017

Oční bulvy šídel jsou tak velké, že létavému hmyzu pokrývají skoro celou hlavu. Odměnou je však pohled na svět, který obsáhne celých 360 stupňů. Vedle masivních očí mají některé druhy také trojici malých oček zvaných ocelli: Jsou obzvlášť citlivá na pohyb a usnadňují například pronásledování kořisti.

Strašek kudlankový se z celé známé živočišné říše může pochlubit nejkomplexnějším vnímáním světa: Oči tohoto korýše sestávají z dvanácti druhů barevných receptorů (člověk má jen tři), díky nimž zřejmě vidí za hranice ultrafialového či infračerveného záření a rozeznává barvy, které jsou pro nás nepředstavitelné.

Zorničky koz, ovcí či například koní se místo kulatého tvaru často stahují spíš do horizontálních štěrbin. Příčinu zcela jistě neznáme, podle aktuální teorie však podlouhlá zřítelnice umožňuje zvířatům lépe regulovat propouštěné světlo.

Oči této asi dvaceticentimetrové ještěrky jsou vybaveny vertikálními zřítelnicemi a světlo dál propouštějí také dírky v duhovce, jež se roztahují či smršťují v závislosti na okolních podmínkách. Spolu s vysokým množstvím světločivých buněk dovolují zvláštní zorničky ploskorepovi ve tmě nejen vidět, ale i rozeznávat barvy.

Rozdíl mezi samečky a samičkami čeledi stopkoočkovitých spočívá v délce stopek, které jim vybíhají z hlavy a na jejichž konci se nacházejí oči: „Pánské“ výčnělky jsou delší, a slouží dokonce jako hlavní „zbraň“ v období páření. Při souboji o samičku se totiž sokové stavějí proti sobě a ten, který poměřování tykadel vyhraje (má oči dál od hlavy), získává právo se pářit.

Kontaktní čočky už dávno neslouží jen k vylepšení zraku – ty kosmetické totiž především mění vzhled očí: Dokážou přebarvit duhovku, nebo i překrýt téměř celou viditelnou část bulvy. Oči pak mohou připomínat třeba fotbalový míč, nebo dokonce svítit ve tmě.

Strašíci jako jediná známá zvířata na Zemi využívají k vidění čočky a zároveň zrcadlení. Jejich zrakový orgán se totiž rozdělil do dvou částí: „Zrcátko“ z guaninových krystalů směřuje do hlubin oceánu a slouží k odhalování světélkujících predátorů, kteří by mohli zaútočit na strašíkovo zranitelné břicho. „Běžnýma“ očima naopak ryba pohlíží k hladině a snaží se zachytit co nejvíc světla z povrchu. Vidí tedy zároveň nahoru i dolů.

Ačkoliv se na první pohled zdá, že mají vrhači červenaví pouze dvě oči, ve skutečnosti je jich celkem šest. Větší bulvy nicméně vystupují do popředí, jelikož pro pavouka představují noční eso v rukávu: Umožňují zachytit značné množství světla, které navíc dopadá na velmi citlivou buněčnou membránu. Vrhači tak v noci vidí lépe než sovy.

Takřka celou oční bulvu chameleona pokrývá víčko – drobný otvor pro zřítelnici však zůstává odkrytý, takže kůže zrak nijak neomezuje. Chameleoni dovedou ovládat každé oko zvlášť, a vnímají tak okolní svět v rozpětí 360 stupňů. Jakmile ovšem spatří možnou kořist, zaměří na ni obě bulvy, čímž si vytvoří prostorový obraz potřebný k úspěšnému lovu jazykem.