Reportáž z jOpenSpace 2017

Celý článek

Právě jsem se vrátil z 9. ročníku vývojářské nekonference jOpenSpace. Tuhle říjnovou akci mám moc rád, jezdím na ní s několika přestávkami už od prvního jubilejního ročníku, který organizoval, jak kdosi poznamenal, “Otec zakladatel” Šraky Michal Šrajer.

V pohodovém hotelu Farma u Pehlřimova (s vynikající kuchyní), kde se jOpenSpace konal už potřetí, se nás sešlo 42. Kromě jOpenSpace “veteránů” jako jsou Dagi, Lukáš Křečan, Filemon, Petr Ferschmann a dalších byla letos asi třetina lidí, kteří byli na jOpenSpace poprvé. Díky tomu jsem se tam cítil výborně – radost z potkávání starých dobrých kamarádů se spojovala s poznáváním nových osobností českého vývojářského světa.

Z přednášek mě nejvíce zaujaly ty o Kotlinu, o němž mluvil Leoš Přikryl a Filip Procházka. Jako Java vývojář jsem se do něj na první pohled zamiloval. Aniž bych se musel vzdát silné typovosti Javy, konečně mám vidinu získat proboha nějakou modernější syntaxi a “elegantní” zápis kódu s novými možnostmi. Kotlin je tak teď pro mě jednoznačná volba pro další tvorbu (alespoň) produkčního kódu. Inspirující byly ale i ostatní přednášky, třeba myšlenku elegantně nahrazovat databázi nebo jiné potřebné služby pro integrační testy v dockeru pomocí TestContainers představil David Vonka. Mrazilo mě z výhledů do budoucnosti, když Novoj mluvil o projektu Neurolink – plánech Elona Muska jak “upgradovat” lidské schopnosti. Zaujalo mne i povídání Kuby Kočího o lineárním L-módu a asynchronním R-módu fungování mozku, včetně tipů, jak lépe využívat síly R-módu. Těch pro mne přínosných talků bylo tolik, že je zmiňovat všechny nemůžu. Dobrá zpráva však je, že video i samotné prezentace všech talků budou zveřejněny na jopenspace.cz, existuje i twitter tag #joscz2017 události.

Jako již tradičně, spousta know-how a inspirace pro účastníky přicházela až ve večerních hodinách, kdy hloučky diskutujících vývojářů postávali, popíjeli a klábosili. Bylo fakt těžké je opustit a jít rozumně spát! Všechny pobavil Petr Ferschmann, který si v sobotu pozdě večer nasadil svůj baťůžek a se všemi se rozloučil. Ještě o hodinu a půl později, ovšem o pár metrů dál a pořád s baťůžkem na zádech, byl spatřen ve vášnivé diskuzi, vcucnut v jiném hloučku :). A takhle to tam prostě chodí, kdo tam byl, zná to moc dobře.

Takže za rok, doporučuju včasnou registraci, bude totiž jubilejní 10. ročník!

Jety